Portál KIS

Anketa
Zaslouží si zemědělci daňovou úlevu v podobě tzv. zelené nafty, tak jako většina zemí v EU?
Hlasovalo 14557 lidí


Jana Brázdilová, 15. březen 2012
Myslivost není bezmyšlenkovitá palba, ale tradice
Myslivost byla zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví.

Chov zvěře, její ochrana, péče o prostředí, ve kterém zvěř žije, ale také hudba, výtvarné umění nebo architektura – to všechno je myslivost. Zapomenout nesmím ani na kynology, kteří mimo jiné pečují o chov dvou českých národních plemen, nebo na sokolníky, jejichž dravci mají stejnou hodnotu jako nové auto.

To nejcennější v pokladnici české myslivosti však nejsou ušlechtilí sokoli ani umělecká díla. Nejcennější jsou lidé! Lidé, kteří milují přírodu, kteří obětují stovky hodin a nemalé finanční prostředky péči o zvěř. Lidé, kteří jsou bezmocní proti nočním nájezdům pytláků nebo developerům, kteří zaplevelují zemi obludnými halami velkoskladů a kradou tak zvěři (a nakonec i nám) prostor k životu. Lidé, kteří vědí, že myslivost se nedá naučit z knih, protože zkušenosti, stavovská hrdost a myslivecká vášeň se předávají z generace na generaci, protože myslivcem se člověk nestává, myslivcem se člověk rodí!

Pojem myslivost se objevuje už ve 14. století a do cizích jazyků je prakticky nepřeložitelný. Odkazuje totiž na skutečnost, že v myslivosti nejde v první řadě o lov. Nejde o instinktivní, tedy bezmyšlenkovou honbu za úlovkem, ale o systematickou činnost člověka v přírodě podléhající psaným i nepsaným pravidlům, zákonům, etice a morálce.

Pojem myslivost má však v sobě ještě jeden aspekt – přemýšlení o budoucnosti. Právě všudypřítomný ohled na budoucí generace (lidí i zvěře) je pro českou myslivost charakteristický. Proto se česká myslivost pyšní propracovaným systémem, podle kterého je zvěř nejen chována, ale také cíleně lovena. I proto mají čeští chovatelé loveckých plemen psů tak vysoké nároky na exteriér a povahové vlastnosti chovných jedinců. Právě proto čeští myslivci tak pečlivě střeží své tradice – od specifické mluvy přes oblékání až po etiku lovu, opravují svatohubertské kapličky a v antikvariátech skupují staré tisky a notové záznamy. To proto schraňují sice nefunkční, ale přesto stále krásné výrobky českých puškařů a proto se nezbavují trofejí po svých předcích, třebaže nemají žádnou významnější tržní hodnotu.

Tatínek pana Stránského, který byl také myslivec, asi všechno to krásné a vznešené svému synovi předat nedokázal. O důvod víc, proč si kulturní dědictví české myslivosti svou ochranu zasluhuje.

 


Hodnocení 1 | 2 | 3 | 4 | 5 => průměr 817
Autor Nadpis Datum
ruminah    bmysDWCI 08:43 26. březen 2012
Kristine    BPRzbudivdzeepzFCc 09:25 26. březen 2012
Qwee    xKqAvKNGMcmJnNo 00:21 27. březen 2012